Po několik generací je nám vštěpováno, že chytřejší ustoupí, že bychom měli stát v koutě, sebechvála smrdí a víc bychom měli dávat, než brát. Podobných poučných rádoby moudrých tezí je samozřejmě mnohem víc. Jak se však ukazuje, místo, aby nás pozitivně formovaly, spíše nám škodí.
Teze více dávat a méně brát, by nefungovalo ani tehdy, když by se tímto heslem řídili všichni. Jen si představte baterii, když ji budete více využívat a nedostatečně nabíjet, to znamená nevrátíte jí vyčerpanou energii zpět, jak za chvíli bude vypadat? Lidé navíc mají zcela přirozený sklon takové lidi využívat a nakonec je to jen o tom brát a brát. A co si budeme povídat, takové jednostranné dávání spěje pouze k tomu, že vás více sobecké okolí vysosá a vyždíme jako houbu. Takovýto proces bez vyváženého zpětného návratu končí vyhořením. A člověk pak končí v čekárnách psychologů a psychiatrů. Ono starat se jen o ostatní je jistě chvályhodné, ale brzy vás to dostane na kolena. Pokud se vaše výdaje energie dostanou do mínusových hodnot, bez žádné odezvy a návratu energie, ohrožujete tím své vlastní zdraví. Pro šťastný, zdravý a spokojený život je nezbytné udržovat vše v rovnováze a harmonii.
Je to zajímavé už i proto, že když se dítě narodí, je zcela přirozeně nastavené na sebelásku. Cítí se spokojené, dokonalé, nádherné a ví, že si zaslouží pozornost a péči jiných. To my dospělí ho v rámci “dobré” výchovy zničíme. Pokud by v něm rodina podporovala tuto přirozenost, přirozeně mu dávala lásku a jeho hodnotu nezpochybňovala, vyrostl by z něj jedinec plný sebedůvěry, sebeúcty i zdravého sebevědomí. Takový člověk je pak v životě úspěšný, umí se uplatnit, má dostatek peněz a nemá tendenci zůstávat v nezdravých vztazích. Dokáže se o svou lásku podělit a dělá to zcela přirozeně, protože mu to dělá radost. Nestojí to k zamyšlení?
Jelikož se rodiče potýkají s nedostatkem sebesláky, nemohou být pro své vlastní dítě vzorem. Navíc stále je tu to mylné dogma, že přirozená sebeláska je sobecká, špatná a nepřístojná. Je nutné ji proto potlačovat a trestat. A dříve nebo o něco později, tomu nakonec přirozené úžasné a originální dítě nakonec uvěří. Bude si myslet, že je na obtíž, není hodno lásky, nemá žádnou hodnotu a že všichni ostatní mají lepší názory a větší vědomosti než oni samotní.
Začněte pěstovat zdravou sebelásku a uvidíte, že se váš život začne měnit. Začněte se řídit svými pocity. Každý den se pochvalte. Pečujte o sebe. Naučte se říkat ne bez výčitek svědomí a s vědomím, že možná někoho zklamete. Nenechte se ovlivňovat. Nedovolte, aby s vámi manipulovali. Nenechte se vydírat. Jděte za svými sny, i když je okolí nechápe. Mějte svůj život ve svých rukách. Je to váš život a jen vám patří.
Láska si nevybírá a někdy nás dokáže zaskočit i překvapit. Tento typ vztahu by měl být tabu. Máte však představu, co takový vztah obnáší? Připravte se, že v každém případě tento vztah pro někoho neskončí dobře.
Víte, že kromě nevěry je dost častým důvodem rozvodu právě tchýně? Ano, i tohle tchýně dovedou. Ne nadarmo o nich existuje spousta dobrých vtipů, když se to však týká vás, do smíchu vám není. Co s takovou tchýní?
Vztahy v rodině nejsou pouze o tom, jak se máte k sobě s partnerem, později se vaší součástí stávají i rodiče, sourozenci a další bližší příbuzenstvo. V průběhu vývoje se mohou tyto vztahy měnit a tak se i může stát, že tchýně, která se vám zdála naprosto bezvadná, se po narození dítěte radikálně změní a vy náhle nebudete vědět, co s ní.
Hysterie je neurotická porucha, jež je od nepaměti přisuzována ženám. Ono i ten název je spojen s ženskou dělohou. Jenomže ve skutečnosti dokáží být hysteričtí i muži a kolikrát i ještě více než ženy. A když k tomu dojde a vy jej nedejbože pojmete za svého manžela, tak to je teprve problém, které vám poklidný život dokáže proměnit v hotové peklo.
Momentální situace příliš vztahům nepřeje. Takové odloučení může ohrozit nejen partnerský vztah, ale i přátelství. A to i přes to, že jste ohromní přátelé a rozumíte si beze slov. Víte, co udělat, aby vaše přátelství takové velké odloučení přežilo? My to víme a rádi vám poradíme.